Home

[WhiteWolfSix]

Pohanské kořeny vánoc

Galactica

Při zkoumání kořenů svátků, jež jakožto obyčej stále slaví lidé západního světa, není obtížné rozeznat očividně pohanské kořeny prakticky všech svátků, jež se dnes považují za „křesťanské“. Stále je relativně snadné odhalit pohanské pravdy, ukryté nepříliš hluboko pod žido-křesťanským závojem lží a historického zkreslování. Všechny elementy, které nemohly být zmučeny, zabity či jinak vymýceny z pohanského obyvatelstva středověké Evropy, a které samy nezmizely kvůli vlastním nedostatkům, si církev přizpůsobila. Tento postup ještě funguje v moderní praxi.

„Vánoce“ jsou vlastně oslavou svátku Yule z předkřesťanské Evropy, jehož „dvanáct dní“ vyjadřuje období od zimního slunovratu k Novému roku. Tato skutečnost je obyčejně přehlížena téměř všemi křesťany, kteří zpívají pohanské písně, zdobí pohanský stromek a vypráví dětem o pohanském Kris Kringlovi – zatímco údajně slaví „narození Ježíška“. Církev se dokonce pokusila zcizit pohanského obdarovatele Kris Kringla tím, že ho změní ve „svatého Mikuláše“, avšak ke přizpůsobení nikdy nedošlo. Kris Kringl je stále znám v Nizozemí, kde se o něm o něm říká, že přichází do Nizozemí 5. prosince ze Španělska (odtud španělské jméno křesťanského pokusu o krádež: Santa Claus), aby hodným dětem přinesl dárky.

Ozdobený zelený stromek je symbolem věčného života, i uprostřed období zimního slunovratu, a starověké germánské kmeny ho nazývaly stromem světa či stromem života, Yggdrasil, jehož kořeny sahají do podsvětí a jeho větve ke hvězdám – proto ona hvězda na š[Budem sa vyjadrovať slušne]ce Yule-stromků, někdy bývá nahrazována „andělem“. Ani s vypětím představivosti nelze spojit „Syna božího“, zrozeného v jeslích na Blízkém východě, s tímto starověkým symbolem.

Jmelí je symbol plodnosti, posvátný druidům, protože se zelená v zimě na posvátném dubu. Šťáva jeho bobulí se podobá lidskému semeni a pohanská Evropa mu symbolicky přisuzovala regenerační síly – odtud polibek pod jmelím.

Mezi předvečerem svátku Všech svatých (Halloween) a Novým rokem je dle starověkých tradic nejtenčí hranice mezi světem a podsvětím. Z tohoto důvodu jsou barvami Yule červená a zelená: červená se vždy přisuzovala bohu války (Apollónovi, Marsovi, Tórovi, Arésovi, Osirisovi) a zelená se vždy přisuzovala podsvětnímu bohu (Dionýsovi, Iormigundovi, Panovi, Apophisovi) a dohromady je tento symbolismus prvotním kořenem starověkých konceptů „krve a půdy“.

25. prosinec je datum narození Ježíše Krista1; datum Ježíšova narození není známo, a téměř všichni východní i západní učenci se shodují v tom, že to bylo spíše na jaře, možná na podzim. 25. prosinec jsou narozeniny Mithry, pohanského slunečního boha perského původu, který se narodil v den oslavovaný ve starověku jakožto zimní slunovrat. Kult Mithry byl natolik silný v římských legiích v době, kdy církev upevňovala svou moc nad Římem, že církev zničila Mithrovy chrámy, na jejich základech vztyčila kostely a poté si přizpůsobila celý symbolismus, aby dosáhla postupného obrácení.

To v Mithrových chrámech byli kněží poprvé nazýváni „otec“. Tam se poprvé praktikoval rituál nazývaný „poslední večeře“, včetně přijímání chleba a vína jakožto Mithrova těla a krve. To v Mithrových chrámech byl bůh oslavován den slunce (Sun-day), tedy v neděli, v úctě k slunečnímu bohu, na rozdíl od křesťanské praxe slavit den Sabatu – sedmý den Genesis, kdy Jehova odpočíval. Jak či proč se oslava „sedmého“ dne začala u křesťanů konat v první den týdne (v anglicky hovořících zemích začíná týden nedělí – pozn. překl.) – v „den vítězného slunce“ ----- to zůstává pro dnešní křesťany „záhadou“.

Pro opravdové učence („křesťanský učenec“ je oxymóron) to však záhada není – církev roku 375 na koncilu v Antiochii přisoudila dni Mithrova „znovuzrození“ „datum narození Ježíše“. Od té doby byly všechny chvalozpěvy o zrození slunce změněny na chvalozpěvy o zrození „Syna“. Židé o tom věděli, proto stále slaví Sabat ve správný den, stejně jako Muslimové, kteří věří v Ježíše, ale pouze jako proroka2, a ne toho, kdo se narodil o zimním slunovratu.

Všichni uvítejme návrat Sol Invictus!

[WhiteWolfSix]

Je všeobecně známým faktem, že oslavy zimního slunovratu byly i u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. Staří Řekové slavili dne 25. prosince zrození boha slunce Hélia, Římané zimní slunovrat pojali jako svátek hojnosti zasvěcené Saturnovi a zrození Nepřemožitelného Slunce, v pozdním období římské říše se také na toto datum hojně rozšířily slavy původem íránského slunečního boha Mithry, což byl bezprostřední předstupeň zařazení tohoto svátku do křesťanství, což se stalo někdy ve 4. století, ačkoliv je na základě novozákonního reálií jasné, že se v tomto období Ježíš narodit nemohl. Nejstarší zmínka o slovanských oslavách zimního slunovratu se nachází v tzv. Euchologiu sinajském, staroslověnské památce z Makedonie z 10. století, kde stojí: „Jašte kto vъ prъvyi denъ idetъ na kolędǫ enuarja, jakože prъvěe pogani tvorějachǫ…“, tedy jsou kritizování ti, kteří prvního ledna chodí slavit koledu, jako dříve pohané činili.

Další otázkou je, jak se původně slavnost zimního slunovratu u Slované nazývala. Český název Vánoce vznikl z německého Weihnachten, což znamená "Svatá noc". Krom toho ve všech slovanských jazycích existuje slovo koleda, které původně označovalo, a v běloruštině a v bulharštině stále označuje, právě svátek zimního slunovratu. Praslovanské kolęda je zcela jistě přejetím z latinského "calendae", což byly u Římanů oslavy prvního dne v měsíce, zvláště pak prvního měsíce v roce. Zimní slunovrat skutečně znamenal počátek nového solárního roku, proto byl pro něj tento název přejat. Druhý název, který někdy bývá považován za staré slovanské označení zimního slunovratu, je kračun. Paradoxně však i tento název pravděpodobně přišel z latiny, lze jej vyložit ze slova creatione "stvoření". Charakteristické pro něj je, že se vyskytuje v panonsko-karpatské oblasti, ze slovanských jazyků je známo ze slovenštiny, rusínštiny a ojediněle též z bulharštiny, ale dodnes funguje jako název Vánoc v maďarštině (Karácsony) a v rumunštině (Crăciun). Někteří se slovo kračun snaží objasnit jako "nejkratší den v roce", z jazykovědného hlediska však takové výklady nejsou přesvědčivé. V lužických srbštinách a v polabštině je zimní slunovrat prostě nazýván Hody, což je také nejspíše označením nejstarším a nejpůvodnějším, vždyť jihoslovanské godina a východoslovanské god ve významu "rok" právě označují dobu mezi dvěma zimními slunovraty.

Řekli jsme, že všeobecně v indoevropské tradici je při zimním slunovratu oslovována zrození slunečního božstva. To je pochopitelné, neboť postupné ubývání dne a tím i světla, tepla a životní síly, je obrazem stárnutí slunečního božstva, naopak přibývání dne a slunečního jasu po zimním slunovratu nakonec vede k obnovení života v přírodě. V slovanském překladu Kroniky Jana Malaly (překlad byl pořízen v Bulharsku v 10./11. století) je jako Svarohův syn a bůh slunce uváděn Dazboh. Proto můžeme předpokládat, že právě Dazboh je oním slunečním bohem, jehož zrození při zimním slunovratu oslavujeme. V srbocharvátštině a makedonštině je Štědrý večer nazýván "Božić", který také v mnoha písních vystupuje personifikovaně. Můžeme usoudit, že právě mladý, při zimním slunovratu zrozený, Dazboh byl nazýván Božicem. Nemáme jisté zprávy o tom, která bohyně byla Dazbohovou matkou. Byl li však jeho otcem nebeský prabůh Svarog, těžko mohla být jeho matkou bohyně méně významná, než je zemská bohyně Mokoš. Některá starší literatura hovoří i o slovanském bohu Koledovi, to je však způsobené nepochopením podstaty tohoto svátku, neexistuje žádný pramen, který by o bohu jménem Koleda hovořil, ani jako u personifikaci svátku zimního slunovratu.

Nemůžeme však tvrdit, že zimní slunovrat je pouze oslavou slunce a boha s ním spojeného. Zimní slunovrat totiž nastává v době, kdy je síla životodárného slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna, chladu a smrti dosahují vrcholu. Náš svět je právě v tomto období nejblíže podsvětí, a nejen to, v době zimního slunovratu dokonce mizí hranice mezi naším světem a podsvětím. Podle tradice došlo ke zrození slunečního božstva při ranním svítání dne 25. prosince, přičemž je významný díl obřadních činností soustředěn na jeho předvečer, tedy na Štědrý večer. Tím ovšem doba zimního slunovratu nekončí. Dalších dvanáct dní, které jistě zastupují dvanáct měsíců v roce, je označováno jako dny "nečisté". Toto období končí až Třemi králi. I po těchto dvanáct dní jsou brány mezi naším a oním světem otevřené. Můžeme právem předpokládat, že těchto dvanáct dní představuje období, kdy světu vládne podsvětní bůh Veles, jako náhrada za dvanáct měsíců, po kterých světu vládne sluneční Dazboh. Proto má období zimního slunovratu i svou druhou tvář, jako svátek úzce spjatý s Velesem.

K rituálům spjatých se solárním aspektem zimní slunovratu jistě patří pálení ohňů. U nás se tyto ohně stáhly jen do podoby zapalování svíček, avšak hojně jsou ještě doložené hlavně u jižních Slovanů. V minulosti byly páleny veliké společné ohně pro celé vsi, vlivem církevních zákazů se však postupně začaly stahovat do domácností. V Rusku se posílalo z kopce hořící kolo, což je taktéž hojně rozšířený solární symbol. Tyto posvátné ohně nesměly vyhasnout až do svítání a většinou se u nich po celou noc bdělo. Celonoční bdění mámo doložené i z Čech. U jižních Slovanů je hojně rozšířen i další zvyk, že se do ohně vkládalo zvláštní poleno, zvané badnik, což je také odvozeno od bdění. Toto poleno musí vydržet až do rána a jeho zbytky jsou považovány za posvátné a obdařené čarovnou mocí. Nejspíše se jedná o symbol starého, již neplodného roku, který bývá spálen, aby mohl nastat nový čas. Toto poleno má své obdoby i u Germánů (Julblock) a u Litevců, jedná se proto jistě o velmi starý zvyk. Přes oheň se též skákalo, což mělo přinést celkové očištění od zlého a zdraví. Oheň je také nespolehlivějším prostředkem ochrany před nebezpečnými silami, které se v době zimního slunovratu volně pohybují po světě. Při štědrovečerní večeři býval hlavním a obřadním pokrmem koláč (který čas místy degradoval do podoby církevních oplatků), na nějž byly reliéfně zobrazovány solární symboly, jako např. různě stylizované svastiky. Při večeři musí být na stole hojnost co nejvíce pokrmů a plodů, aby se totéž opakovalo i v příštím roce. Pokrmy při večeři obvykle bývají nemasité. Všeobecným slovanským zvykem je pod stolem prostírám slámu, aby byla zajištěna úroda obilí. U jižních Slovanů se pak následujícího rána pojídá tzv. čestnica, což je nekvašená placka symbolizující plenku pro malého Božice. Na samotný den Božího narození je však charakteristický jiný pokrm. U jižních a částečně též u východních Slovanů je pro tento den dosvědčeno obětování prasete. Prase bylo posvátným Dazbohovým zvířetem, snad pro svou kulatost a blahobytnost. To dosvědčuje i české rčení o vánočním zlatém prasátku. I v Čechách se v tomto období hojně konaly vepřové zabíjačky.

Nejdůležitějším podsvětním aspektem tohoto svátku je jistě ctění předků. Jak jsme řekli, v této době je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, proto se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. Je u Slovanů všeobecným zvykem při štědrovečerní večeři prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Mrtví předkové se v této době mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto všichni, kdo zaklepou na dveře, musejí být řádně pohoštěni. Duše předků se mohou vtělovat i do domácích zvířat, kterým je také věnováno zvláštní péče a jsou jim přinášeny lepší pokrmy, věří se, že o půlnoci dokáží zvířata mluvit lidskou řečí. Zimní slunovrat je tak jistě nejvýznamnějším slovanským svátkem předků. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše naších zemřelých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří nám mohou být nebezpeční, jako jsou různí běsové, čerti, upíři, vlkodlaci a víly. Před těmito silami bylo nutné se chránit. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, lidé se ale také různě přestrojovali a nosili škrabošky, hojně byl využíván ochranný účinek česneku, žádná nečistý síla však nemůže uškodit tam, kde panuje přátelství, bujarost a nevázané veselí, což byl také způsob jakým se trávila noc v předvečer Dazbohova narození, nikoliv tichým rozjímáním. Velesova čarovná moc byla vhodná pro různé druhy věštění, které se při zimním slunovratu provozovalo a dodnes provozuje, např. podle jádřince rozkrojených jablek. Z českého prostředí je také dobře známé, že dívky mohou o půlnoci při pohledu do studny spatřit svého ženicha, ale také svojí smrt.

Dnem Božího narození až po Tři krále, tedy po dobu dvanácti nečistých dní, počínala doba obřadních obchůzek, známá jako koledování. Název koledování jistě pochází ze starého názvu svátku zimního slunovratu, tedy Koledy, což bylo později přeneseno i na jiné obřadní obchůzky při jiných svátcích. Koledovat původně nechodily děti, ale mladí muži, kteří se shromažďovali do malých skupin. Nosili masky nebo byly přestrojeni do podoby různých zvířat či duchů. Cílem bylo dosáhnout co nejbizardnější podoby. Někteří se také převlékali do ženských šatů. Pokud se dvě kolední družiny setkaly, tak byla důsledkem bitva, při které mohli být i mrtví. Tito mrtví byli pohřbíváni přímo na místě (většinou na křižovatkách) a za jejich smrt nebyl nikdo postihován. Koledníci chodili po domech, kde hospodáři zvěstovali fakt narození "mladého boha", tedy Božice, a přáli domu zdraví, úrodu a blahobyt. To vyjadřovali písněmi, nechyběli ani krátké hrané scénky. Často jeden z koledníků nesl na tyči symbol, který byl křesťanstvím reinterpretován jako betlémská hvězda, původně se však jistě jednalo o zobrazení slunce v době osmi nebo šesticípé hvězdy zlaté barvy, kterou může osvětlovat i svíčka. Zlatá barva, jako barva slunce, je obecně v koledách silně zdůrazňována.

Zdroj (krátené): http://rodnavira.cz/kracun/

[Lada]

Při zkoumání kořenů svátků, jež jakožto obyčej stále slaví lidé západního světa, není obtížné rozeznat očividně pohanské kořeny prakticky všech svátků, jež se dnes považují za „křesťanské“. Stále je relativně snadné odhalit pohanské pravdy.....

O tomto sme sa práve s manželom včera rozprávali.


Tieto všetky sviatky majú riadnu silu keď „prežili“ takú dobu a je úplne jedno pod akou zámienkou ich oslavujeme aj dnes. Aj keď už možno netušíme prečo im vlastne venujeme toľko pozornosti asi je dôležité si tieto dni uctiť a osláviť.

[Lada]

... U jižních Slovanů se pak následujícího rána pojídá tzv. čestnica, což je nekvašená placka symbolizující plenku pro malého Božice. .......

Mne to ako placka nepripadá. Česnica sa robí z cesta podobného ako je štrúdľové len tenšie. Plátky cesta sa trochu potierajú olejom a na to sa dávajú mleté orechy a hrozienka a tak sa to vrstvi. Je to taký suchý „koláč“.

[Nopal]

upresním, že tento rok podľa postavenia Slnka na oblohe nám zimný slnovrat nastane presne v sobotu 22. decembra 2007 o 7:08
ráno Slnko vstúpi do znamenia Kozoroha

[gair.gwyn]

Ambrosius Theodosius Macrobius (4. stor. n.l.) vo svojom diele Saturnalia popisuje pôvod dodnes živých rímskych náboženských zvyklostí spojených s vianočnými sviatkami, ktoré Rimania nazývali Saturnálie. Ich význam je už v súčasnosti pozmenený folklórno-kresťanskou interpretáciou. Heslovite uvádzam niektoré súčasné zvyklosti a vysvetlenia k nim zo Saturnalia (preklad Hlaváček J., 2002, Herrmann & synové, Praha)


Pôvod sviatkov

Macrobius odkrýva mytologický pôvod Saturnálií, upozorňuje však: "Skryté skutečnosti, jež prýští z pramene samotné pravdy se nesmějí zdělovat ani v posvátných rítech samotných" - to je časť vianočného mystéria, ku ktorému sa každý musí dopracovať sám a má ho pre seba uchovávať uzamknuté v srdci.

V krajine italskej kedysi vládol Ianus a Cameses. Krajina sa volala Camesene a mesto Ianiculum. Časom celú vládu prevzal Ianus. Mal dve tváre, aby videl, čo je pred ním i čo je za ním, aby poznal minulé a predvídal budúce. Jedného dňa priplával na lodi do Camesene Saturn. Ianus mu prejavil pohostinnosť a Saturn ho za to naučil obrábať zem, zúrodňovať ju, pestovať obilie, vinič, ovocie, zeleninu, získavať med a chovať dobytok. Ianus sa s ním z vďačnosti rozdelil o vládu nad krajinou a spolu začali raziť bronzové mince. Na jednej strane bol obraz Ianovej hlavy a na druhej loď, na ktorej Saturn doplával. Ich potomkovia im z úcty a na pamiatku ich svornej vlády zasvätili dva po sebe idúce mesiace - v Decembri sú sviatky Saturnove a v Januári Ianove.

Mimo to rozvalených zde hradů dvou zbytky, památky
dvou v starodávnu mužů slavných zde spatřiti můžeš.
Ten hrad Ianus otec založil, Saturnus onen hrad;
ten má Ianikulum a onen Saturnia jméno.

[Vergilius, Aeneis, VIII. / 358, Vinařický K., 1851, Praha]









Saturn svojím umením zveľadil italskú krajinu, panovala všeobecná hojnosť, sloboda, nebolo pánov ani otrokov, nebolo nesvornosti, závisti ani zločinov. Ľudia nazvali Saturnovu vládu 'zlatým vekom'. Ianus z vďačnosti ustanovil sviatok, ktorým si majú potomkovia pripomínať Saturna a jeho požehnanú vládu.

Doba sviatkov

"naši předkové stanovili slavnost Saturnálií na jediný den a sice na čtrnáctý den před lednovými kalendami" - na 17. December. Caesarovými úpravami kalendára sa predĺžili na tri dni a neskorším pridaním sviatku Sigilaria na sedem dní - až do zimného slnovratu.

Sviatky pokoja a mieru

Počas Saturnálií nebolo dovolené vyhlásiť vojnu a nevykonávala sa úradná činnosť. Povolené boli iba rituálne úkony.

"Začít válku v době Saturnálií se považovalo za bezbožné"

"Dnes není vůbec vhodné věnovat se jakýmkoli veřejným záležitostem. Vždyť v tento den rozhodně neuvidíte nikoho v občanském obleku, ať už obřadním, vojenském či úředním"

"božská přikázání i lidské zákony dovolují koupat ovce, aby byli zdravé"


Ovocie, figy, med, koláče

"když mu /Saturnovi/ přinášejí pocty Kyréňané, ověnčují jej čerstvými fíky a vzájemně se častují koláči. Také jej pokládají za dárce medu a ovoce."


Mak, cesnak, vianočné vence

"byly čas od času v zájmu rodinného blaha vyžadovány oběti chlapců... Konsul Iunius Brutus však po vyhnání Tarquiniů nařídil změnu tohto rítu. Z jeho příkazu se užívalo pri oběti česnekových a makových hlaviček." Tak bola prefíkane splnená božská požiadavka 'hlavu za hlavu'.

"Také se před dveře zavěšovaly vlněné sošky Manie, aby se od rodiny odvrátilo hrozící nebezpečí"


Čokoládové figúrky, betlehemy, sviečky

"Hercules ... shodil do řeky tolik figurín lidí, kolik druhů během svého tažení stratil"

"Hercules ... přesvědčil jejich potomky ... Saturnův oltář aby uctívali zažehnutými svícemi a ne lidskými obětmi ... Odtud tedy pochází zvyk posílat během Saturnálií voskové svíčky"

"uvážili, že φως znamená nejen člověk, ale také světlo, začali oproti dřívějšku k poctě Saturna zapalovat svíce a namísto lidských hlav kladli do svatyně bohů sousedící se Saturnovým oltářem malé masky"

"Odtud zvyk posílaní svící při Saturnáliích a výroba a prodej hliněných figurek, jež sloužili jako smírná oběť pro muže a jejich rodiny"


Vianočné firemné večierky

"ustanovil, aby otcové rodin pojídali sklizenou úrodu a plodiny spolu s otroky, s nimiž obdělávali zemi"

"během Saturnálií je otrokům vše dovoleno"


Darčeky

"Navíc jsem nalezl v knihách, že při příležitosti Saturnálií mnozí z hrabivosti vyžadovali od svých klientů dary, a to břímě sužovalo chudáky tak, že tribun Publicius předložil návrh, aby ti, kteří mají větší jmění, směli dostávat jako dárky pouze voskové svíce."



Vianočná mágia peňazí

"učinili jeho /Saturnov/ chrám státní pokladnou"

"byly v jeho chrámu uschovány peníze společné všem lidem, vždyť za jeho vlády měli všichni všechno společné"


Rituály plodnosti

"původně byl tento den přiřazen jak Saturnovi, tak bohyni Ops. Ta byla považována za Saturnovu manželku ... obě božstva byla pokládana za dárce plodnosti a úrody. Proto všichni po sklizni uctívají tyto bohy jako dárce lepšího života."

"Modlitby k bohyni Ops se provádějí vsedě a úmyslně se při nich dotýkáme země"


Vianočná večera

"Tehdy se po skončení hostiny v Saturnově chrámě provolávalo 'Saturnalia!'"

"z hostiny sa odcházelo až k nočnímu odpočinku"

"den slunovratu ... který následuje po svátcích Saturnálií, během nichž se chodívá na ony hostiny"


Mystérium Vianoc

"Neměl bych opominout Tritóny troubící na rohy z lastur, umístněné na štítu Saturnova chrámu, aby ukázali, že od doby jeho pamětníků až do našich časů můžeme celou historii vidět i slyšet, předtím však byla němá, zahalená a neznámá. O tom svědčí ocasy Tritónů, zahrabané do země a skryté."







http://www.addocca.szm.sk/saturnalia.zip

[gair.gwyn]

[Lilith]

Toto som si potrebovala precitat ... Dakujem:-)

[gair.gwyn]

[Lilith]

Hihi to bolo perfektneee

[gair.gwyn]

[lucianna]

v tomto roku nastal okamih zimného slnovratu včera 21. decembra o 18.47 stredoeurópskeho času (SEČ)