Výzkum a homeopatieKaždý den vedeme diskuse s lidmi, kteří se na homeopatii dívají s podezřením. Jiní jsou na druhé straně fanaticky přesvědčeni o její účinnosti. To jsou ti, kteří zažili fantastické uzdravení na vlastní kůži nebo u některého člena své nejbližší rodiny.
Přestože většina lékařů homeopatii neuznává, homeopati považovali působení homeopatických léků za dané, a proto ani neusilovali o nějaký důkaz. Z tohoto důvodu se zaměřili na experimenty související s působením určitých látek, aby se tak homeopatická materia medica obohatila o další znalosti, aniž by přitom usilovali o poskytnutí důkazu o mechanismu účinku homeopatik pro „nevěřící“.
Někteří vědci homeopatii často kritizují, tvrdí, že používá léky, aniž by znala jejich mechanismus účinku. K tomu nedochází pouze v homeopatii. Je známo, že dnes existuje několik konvenčních léků, které se předepisují a které jsou účinné, ale přesto mechanismus jejich účinku neznáme. Jako příklad mohu uvést aspirin a některá antibiotika, jejichž mechanismus účinku zůstává neznámý, přestože jsou tyto léky předepisovány.
Abychom mohli uvažovat o účincích homeopatických léků, musíme se zaměřit na uznávaný farmakologický princip, který se nazývá „dvoufázová odpověď na lék“. Podle této zákonitosti má každý lék dvě fáze účinku a ty se odvíjejí od dávkování. Výzkum neustále prokazuje, že namísto toho, aby se účinnost zvyšovala s tím, jak se zvyšuje dávka, mají látky ve velmi nízkém dávkování opačný účinek - jako kdyby se jednalo o dávku vysokou. Například bylo prokázáno, že obvyklé léčebné dávky atropinu inhibují parasympatický systém a způsobují snižování sekrece z hypofýzy, zatímco velmi malé dávky vyvolávají zvýšení sekrece.
Výše uvedenou zákonitost objevili v roce 1870 současně Hugo Schulz a Rudolf Arndt. Původně byla nazvána Arndt-Schulzův zákon a v lékařských slovnících bývá pod tímto názvem uváděna dodnes. Tito badatelé konkrétně objevili, že malé podněty urychlují normální funkci, střední podněty ji potlačují a silné podněty ji zcela zastavují. Například velmi nízké koncentrace jódu, bromu, chloridu rtuťnatého a kyseliny arzenité stimulují růst kvasnic (houba), střední dávky těchto látek potlačují růst a vysoké dávky kvasnice zabijí.
První oficiálně zaregistrovaná studie účinnosti homeopatie byla provedena v 19. století, když v 50. letech 19. století propukla epidemie cholery. Když parlament dostal zprávu o úmrtnosti na choleru v londýnských nemocnicích, neobsahovala tato zpráva informace z nemocnic uplatňujících homeopatii. Jeden z poslanců trval na tom, aby byly předloženy i údaje z homeopatických nemocnic. Díky jeho intervenci byly předloženy informace o obrovském přínosu homeopatie v léčbě cholery. Podle údajů z londýnské homeopatické nemocnice byla míra úmrtnosti u pacientů s cholerou 16,4 %, zatímco ve všech ostatních nemocnicích činila 51,8 %.
Nejvýznamnější pokusy o získání důkazu o účinku homeopatických léků se uskutečnily v minulém století. Několik výzkumných projektů zaměřených na účinnost homeopatických léků je uvedeno dále.
Jedna skupina studií se vztahuje k individualizovanému podávání homeopatických léků. V roce 1991 tři profesoři lékařství z Nizozemska provedli meta-analýzu klinických studií používajících homeopatika, které se uskutečnily během posledních 25 let, a výsledky zveřejnili v British Medical Journal. (J. Kleijnen, P. Knipschild, G. ter Riet, „Clinical Trials of Homoeopathy“, British Medical Journal, February 9, 1991, 302:316-323).
Tato meta-analýza zahrnovala 107 kontrolovaných zkoušek-studií, z nichž 81 ukázalo, že homeopatické léky jsou účinné, 24 ukázalo, že nejsou účinné, a 2 nedospěly k závěru. Profesoři na závěr uvedli, že „množství pozitivních výsledků pro nás bylo překvapivé“. Konkrétně dospěli k následujícímu:
13 z 19 zkoušek ukázalo úspěšné vyléčení případů infekcí horních cest dýchacích
6 ze 7 zkoušek ukázalo pozitivní výsledky v léčbě dalších infekcí.
6 ze 7 zkoušek ukázalo zlepšení obtíží zažívacího traktu
5 z 5 zkoušek ukázalo úspěšné vyléčení jarní alergie
5 ze 7 zkoušek ukázalo rychlejší zotavení po chirurgickém zákroku v dutině břišní
4 ze 6 pomohly vyléčit revmatické choroby
12 z 18 ukázalo přínos v léčbě bolesti či úrazu
8 z 10 ukázalo pozitivní výsledky v úlevě od psychických problémů
13 z 15 ukázalo přínos k vyléčení různých nemocí
Přestože vysoké procento studií uvedlo úspěšná data o používání homeopatických léků, většina z těchto studií byla – v jednom či druhém ohledu – neúplná. Nicméně badatelé našli 22 vysoce přesných studií, z nichž 15 prokazovalo, že homeopatické léky jsou účinné. Je velmi zajímavé, že 11 z těchto 15 nejlepších studií ukázalo, že tyto přírodní léky jsou účinné, což značí, že čím lepší je koncepce a provedení studie, o to vyšší je procento zjištěného účinku těchto léčiv.
Není to však něco, co lze pozorovat pouze na poli homeopatie. V posledních 25 letech se objevilo podobné procento neúplných studií i v oblasti konvenční medicíny. Badatelé provádějící meta-analýzu proto došli k závěru, že „důkaz předložený v této rešerši by byl pravděpodobně dostačující k tomu, aby homeopatii zařadil mezi uznávané léčebné metody s konkrétními terapeutickými indikacemi“.
Další výzkumný projekt zkoumající účinky homeopatických léků představoval samostatnou studii homeopatické léčby astmatu. (David Reilly, Morag Taylor, Neil Beattie et al., „Is Evidence for Homoeopathy Reproducible?" Lancet, December 10, 1994, 344:1601-6.).
Badatelé z univerzity v Glasgow použili konvenční alergologické testy k tomu, aby zjistili, na jaké látky jsou astmatici nejcitlivější. Po stanovení těchto látek byli pacienti randomizováni do dvou skupin - jedna měla být léčena homeopatickým lékem a druhá placebem. Pacienti, kteří měli být léčeni homeopatickým lékem, dostali látku, na niž byli nejcitlivější, a to v potenci 30 C (nejběžnější látkou byl roztoč z domácího prachu). Osoby účastnící se experimentu byly vyšetřeny a zhodnoceny homeopaty i konvenčními lékaři. Tato studie ukázala, že u 82 % pacientů léčených homeopatickými léky došlo ke zlepšení stavu, zatímco ve skupině s placebem pociťovalo podobnou úlevu pouhých 38 % pacientů.
Další studie publikovaná v American Journal of Pediatrics zkoumala aplikaci homeopatických léků při léčbě dětských průjmů. (Jennifer Jacobs, L. Jimenez, Margarita, Stephen Gloyd, „Treatment of Acute Childhood Diarrhea with Homeopathic Medicine: A Randomized Clinical Trial in Nicaragua“, Pediatrics, May 1994, 93,5:719-25). Každý rok umírá na průjmy přes 5 miliónů dětí, především v rozvojových zemích.
Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená studie, jíž se účastnilo 81 dětí, se uskutečnila v Nikaragui ve spolupráci s University of Washington a the University of Guadalajara. Výsledky ukázaly, že individualizované homeopatické léky vykazují klinicky a statisticky významné zlepšení stavu při dětském průjmu ve srovnání s dětmi léčenými placebem. Děti, kterým byly podávány homeopatické léky, se zotavily z infekce o 20 % rychleji než děti, kterým bylo podáváno placebo. Více nemocné děti reagovaly na homeopatickou léčbu vynikajícím způsobem. Ve studii se použilo celkem 18 různých individualizovaných homeopatických léků zvolených na základě příznaků jednotlivých dětí.
V Itálii se uskutečnila studie zkoumající účinnost homeopatické léčby migrény. Jednalo se o dvojitě zaslepenou studii, které se účastnilo 60 náhodně vybraných pacientů. Pacienti vyplnili dotazník o frekvenci, intenzitě a charakteristice bolestí hlavy (Bruno Brigo, and G. Serpelloni, „Homeopathic Treatment of Migraines: A Randomized Double-blind Controlled Study of 60 Cases“, Berlin Journal on Research in Homeopathy, March 1991, 1,2:98-106).
Byl jim podán homeopatický lék v jedné dávce o potenci 30 C, což se zopakovalo celkem čtyřikrát, s dvoutýdenními intervaly. Bylo zvoleno osm léků a terapeuti směli podat každému pacientovi jeden z těchto dvou léků. Zatímco u pacientů, kterým bylo podáváno placebo, pocítilo ústup migrény pouhých 17 % osob, ve skupině léčené homeopatickými léky vykázalo dobré výsledky vynikajících 93 % pacientů.
Další studie zkoumající individualizovanou homeopatickou léčbu se zaměřovala na účinnost homeopatie při léčbě revmatoidní artritidy. (R.G. Gibson, S. Gibson, A.D. MacNeill et al., „Homoeopathic Therapy in Rheumatoid Arthritis: Evaluation by Double-blind Clinical Therapeutic Trial“, British Journal of Clinical Pharmacology, 1980, 9:453-59).
Do studie bylo zahrnuto 46 pacientů. Dva homeopati předepsali individualizované homeopatické léky pro každého pacienta, ačkoliv pouze polovina pacientů dostala skutečný lék; zbytku bylo podáváno placebo. Studie ukázala, že 82 % pacientů léčených individualizovanými homeopatickými léky pocítila určitou úlevu od příznaků, zatímco ve skupině s placebem pocítilo podobný stupeň úlevy pouhých 21 % pacientů.
Kromě studií vycházejících z preskripce homeopatických léků se uplatňuje ještě další výzkumná metoda, při níž se izolované léky testují podle příčiny onemocnění. Je známo, že pokud toxický faktor ovlivní různé diatézy, symptomy se objeví v závislosti na účinku tohoto faktoru, a to bez ohledu na typ diatézy. Například příznaky uštknutí jedovatým hadem v různých diatézách jsou obecně nezávislé na diatéze dané osoby. Některé z provedených studií vycházejících z příčiny onemocnění jsou uvedeny níže.
Během druhé světové války britská vláda financovala výzkum, který probíhal samostatně ve dvou centrech (v Londýně a v Glasgow). Využívalo se dvojitě zaslepeného kontrolního hodnocení s podobnými výsledky (R.M.M. Owen and G. Ives, „The Mustard Gas Experiments of the British Homeopathic Society: 1941-1942, Proceedings of the 35th International Homeopathic Congress, 1982, 258-59).
Studie se účastnili dobrovolníci, kteří utrpěli popáleniny způsobené neurotoxickými chemickými zbraněmi (yperitem) a kteří byli léčeni homeopaticky. Léčebné schéma zahrnovalo yperit v potenci 30 CH jakožto profylaktickou látku a jako léčba se podávalo Rhus Toxicodendron 30 CH a Kali Bichromicum 30 CH. Osoby, jižm byla podávána homeopatická léčba, vykázaly významné zlepšení.
Je třeba zmínit, že výzkumní pracovníci také zkoušeli účinnost Opium 30 CH, Cantharis 30 CH a Variolinum 30 CH, ovšem žádný z těchto přípravků se neukázal jako účinný. Pokud by se výzkum zaměřil pouze na zkoumání těchto léků, badatelé by bývali mohli formulovat tezi, že homeopatické léky nejsou v léčbě popálenin způsobených yperitem účinné. Klíčem k účinné homeopatické léčbě je a vždy bude určení správného léku.
Další onemocnění, u nějž byla prokázána účinnost homeopatické léčby, je diabetická retinitida (Zicari et al., „Valutazione dell'azione Angioprotettiva di Preparati di Arnica nel Trattamento della Retinpatia Diabetica“, Bolletino de Oculistica, 1992, 5:841-848).
Retinitida je komplikace diabetu, při níž dochází k zánětu sítnice, a to způsobuje zrakové problémy, otoky a sekreci z očí, někdy i krvácení v sítnici. V dvojitě zaslepené studii byla 60 pacientům podávána Arnica 5 CH. Výsledky ukázaly, že 47 % pacientů léčených Arnikou 5 CH vykázalo zlepšení centrálního krevního oběhu v oku, zatímco ve skupině, která dostávala placebo, se toto zlepšení vyskytlo pouze u 1 % pacientů. U 52 % pacientů, jimž byl podáván tento přípravek, se také projevilo zlepšení krevního oběhu v ostatních částech oka, zatímco ve skupině, která dostávala placebo, se toto zlepšení vyskytlo pouze u 1 % pacientů.
Ve Francii je neprodávanějším lékem proti chřipce homeopatikum. Anas Barbariae 200 CH, které je uváděno na trh pod názvem Oscillococcinum TM, je vysoce účinný lék pro raná stádia chřipky. Uskutečnila se dvojitě zaslepená studie, které se účastnilo 478 pacientů trpících chřipkou (J.P. Ferley, D. Zmirou, D. D'Admehar et al., „A Controlled Evaluation of a Homoeopathic Preparation in the Treatment of Influenza-like Syndrome“, British Journal of Clinical Pharmacology, March 1989, 27:329-35).
I tato studie prokázala, že oproti pacientům, kterým bylo podáváno placebo, překonal chřipku během 48 hodin prakticky dvojnásobek subjektů, kterým byl podáván lék.
Přestože lék se jevil jako účinný ve všech věkových skupinách, maximální působení se projevovalo u subjektů ve věku do 30 let spíše než u starších osob. Nicméně u pokročilých příznaků chřipky nebyla účinnost tohoto léku prokázána – v těchto případech se doporučuje aplikovat homeopatické léky s vyšší individualizací.
Ve studii uskutečněné na krymské univerzitě (Influence of various dilutions of homeopathic drugs on blood sedimentation rate by E. Sokol, E. Tefukova, G. Loukas) se podávaly homeopatické léky Arnica, Millefolium a Acidum Salicylicum v potencích 6 X, 12 CH a 30 CH zdravým subjektům. Druhá skupina čítající 9 osob dostávala placebo. Lék Salicylicum Acidum byl jediným lékem, který vyvolal ve srovnání s placebem objektivní zvýšení ESR. Později bylo Salicylicum Acidum podáváno skupině 10 osob po pětiminutovém převaření. V tomto případě se výsledky nelišily od výsledků skupiny, která dostávala placebo.
Studie na zvířatech a rostlinách jsou také vysoce zajímavé. Bylo pozorováno, že při podávání homeopatického léku Apis Melifica 7 CH - 9 CH (léku, který se připravuje z jedu včelího žihadla) se projevil ochranný účinek proti erytému vyvolaném u morčat ionizovaným zářením (J. Bildet, M. Guyot, F. Bonini et al., „Demonstrating the Effects of Apis mellifica and Apium virus Dilutions on Erythema Induced by U.V. Radiation on Guinea Pigs“, Berlin Journal of Research in Homeopathy, 1990, 1:28).
V dalším experimentu byly bílé myši vystaveny paprskům X o síle 100 až 200 rd (nejedná se o smrtelnou dávku) a poté byly hodnoceny po 24, 48 a 72 hodinách. Před a po ozařování byly podány tyto přípravky: Ginseng 6 X, 30 CH a 200 CH a Ruta graveolans 30 CH a 200 CH. Ve srovnání s myšmi, které dostávaly placebo, docházelo u myší, jimž byly podávány homeopatické léky, k významně nižšímu poškození buněk a chromozómů. (A.R. Khuda-Bukhsh, S. Banik, „Assessment of Cytogenetic Damage in X-irradiated Mice and its Alteration by Oral Administration of Potentized Homeopathic Drug, Ginseng D200“, Berlin Journal of Research in Homeopathy, 1991, 1,4/5:254. Also Khuda-Bukhsh, A.R. Maity, S., „Alteration of Cytogenetic Effects by Oral Administration of Potentized Homeopathic Drug, Ruta graveolens in Mice Exposed to Sub-lethal X-radiation“, Berlin Journal of Research in Homeopathy, 1991, 1, 4/5:264).
Existuje přes 100 výzkumných studií, které hodnotí preventivní a terapeutické působení homeopatických dávek přirozeně toxických látek. Vědci z německých výzkumných ústavů a americké Walter Reed Hospital společně prováděli meta-analýzu těchto výzkumných studií. (K. Linde, W.B. Jonas, D. Melchart, D. et al., „Critical Review and Meta-Analysis of Serial Agitated Dilutions in Experimental Toxicology“, Human and Experimental Toxicology, 1994, 13:481-92).
Podobně jako při meta-analýze klinického výzkumu homeopatických léků se i nyní zjistilo, že většina studií byla v určitém ohledu neúplná. Nicméně se také zjistilo, že ve vysoce kvalitních studiích pozitivní výsledky převyšovaly o více než dvojnásobek negativní výsledky. Stojí za zmínku, že badatelé, kteří testovali dávkování na submolekulární úrovni (potence vyšší než 12 CH), byli autory nejúplnějších studií, které jsou k dispozici, a jejich výsledky byly často statisticky významnější.
Několik badatelů konkrétně podávalo – obvykle myším – hrubé dávky arseniku, bismutu, kadmia, chloridu rtuťnatého a olova. Výzkum ukázal, že zvířata, kterým byly preventivně podávány mikrodávky těchto toxických prvků a která byla léčena opakovaně podávanými homeopatickými dávkami, vylučovala tyto látky po expozici hrubým dávkám těchto látek ve vyšší míře močí, stolicí a potem oproti zvířatům, která dostávala placebo.
Němečtí vědci došli k závěru, že dojné krávy, které dostávaly Sepia 200 CH, měly při porodu mnohem menší komplikace než ty, jimž bylo podáváno placebo. (A.V. Williamson, W.L. Mackie, W.J. Crawford et al., „A Study Using Sepia 200CH given Prophylactically Postpartum to Prevent Anoestrus Problems in the Dairy Cow“, British Homoeopathic Journal, 1991, 80:149. Viz též následující práce stejných autorů: „A Trial of Sepia 200“, British Homoeopathic Journal, 1995, 84:14-20).
Další experimenty ukázaly, že podávání kombinací léků jako Lachesis, Pulsatilla a Sabina nebo Lachesis, Echinacea a Pyrogenium společně s Caulophyllum v nízkých potencích prasatům zajišťuje preventivní a terapeutické působení proti infekcím (zánětům vemene a dělohy) a proti průjmům u mladých prasnic. (G. Both, „Zur Prophylaxe und Therapie des Metritis-Mastitis-Agalactic: Komplexes des Schweines mit Biologischen Arzneimitteln“, Biologische Tiermedizen, 1987, 4:39).
Další studie provedená na prasatech ukázala, že homeopatické léky, především pak Caulophyllum 30 CH, mohou snížit incidenci narození mrtvého plodu. U prasat, kterým bylo podáváno placebo, bylo zaregistrováno 103 normálních porodů a 27 porodů mrtvého plodu (20,8 %), zatímco u prasat dostávajících Caulophyllum 30 CH bylo zaregistrováno 104 normálních porodů a 12 porodů mrtvého plodu (10,3 %). (Christopher Day, „Control of Stillbirths in Pigs Using Homoeopathy“, Veterinary Record, March 3, 1984, 114,9, 216. Také Journal of the American Institute of Homeopathy, December 1986, 779, 4:146-47).
V dalším zajímavém experimentu byl do vody, kde žijí žabí pulci, dán Thyroxine 30 X (hormon štítné žlázy). Ve srovnání s pulci, kteří dostávali placebo, probíhala morfogeneze pulců vystavených homeopatických dávkám v dospělé žáby pomaleji. Protože příjem hrubých forem tyroxinu zrychluje morfogenezi, je z homeopatického pohledu logické, že příjem potencovaného tyroxinu ji zpomalí. (P.C. Endler, W. Pongratz, G. Kastberg et al., „The Effect of Highly Diluted Agitated Thyroxine on the Climbing Activity of Frogs“, Veterinary and Human Toxicology, 1994, 36:56. Also, P.C. Endler, W. Pongratz, R. van Wijk et al., „Transmission of Hormone Information by Non-molecular Means“, FASEB Journal, 1994, 8, Abs.2313).
Rozsáhlý a velmi důkladný výzkum prováděl v letech 1941-1942 W.E. Boyd, skotský vědec – homeopat. (W.E. Boyd, „The Action of Micro doses of Mercuric Chloride on Diastase“, British Homoeopathic Journal, 1941, 31:1-28; 1942, 32:106-11). Tento výzkum ukázal, že mikrodávky chloridu rtuťnatého mají statisticky významný účinek na působení diastády (enzym vznikající při rašení semen). Tento výzkum byl tak pečlivě koncipován a prováděn, že děkan americké lékařské fakulty poznamenal, že „preciznost Boydovy metody je příkladem pro vědecká studia nejvyšší úrovně“. (Mock, D., „What's Going on Here, Anyway? A Review of Boyd's 'Biochemical and Biological Evidence of the Activity of High Potencies“, Journal of the American Institute of Homeopathy, 1969, 62:197).
Ve studii, která se uskutečnila na moskevské Univerzitě přátelství lidů, byla zkoumána elektrická aktivita svalové stěny žaludku a dvanáctníku po působení homeopatického léku Nux Vomica (A. Zavadskaya, K. Privalova, S. Pasin, G. Loukas, Department of Homeopathy). V experimentu na kočkách byl zkoumán účinek léku Nux Vomica 30 CH po podání do oblasti elektrod v kardiální části žaludku, těla žaludku, pyloru a bulbus duodeni.
Po aplikaci léku se svalová aktivita těla žaludku zvýšila 3,2x, v pyloru 2,1x, zatímco v bulbus duodeni se 2,2x snížila. Experiment prokázal schopnost homeopatického léku Nux Vomica ovlivňovat funkci žaludku. Výsledky tohoto experimentu souhlasí s výsledky homeopatického experimentálního průkazu tohoto léku.
V dalším výzkumu, který se na této univerzitě uskutečnil, se zkoumala odolnost myší ve stavu hypoxie po podání homeopatického léku Hydrogenium Peroxydatum 30 CH (A. Chochlov, A. Zavadskaya, Ch. Efstathiou, G. Loukas, Department of Homeopathy). Byly použity dvě skupiny myší, z nichž jedna dostávala homeopatický lék a druhá placebo. Myši, kterým bylo podáváno placebo, byly zdravější, zatímco myši, které dostávaly homeopatický lék, byly slabší. Byl uplatněn experimentální model, v němž byly tyto dvě skupiny vystaveny podmínkám ve vysoké nadmořské výšce. Myši, jimž byl podáván homeopatický lék, vykazovaly rychlejší a lepší adaptaci na podmínky hypoxie. Také po návratu do normálních podmínek se u nich obnovil normální stav rychleji než u myší z druhé skupiny a také žily déle než myši z druhé skupiny.
V dalším výzkumu, který se na této univerzitě uskutečnil, se zkoumal účinek homeopatického léku Berberis vulgaris na lymfatickou drenáž (A. Zavadskaya et al.). Myši dostaly rostlinou tinkturu a homeopatické léky ve 3., 6. a 30. potenci. Ještě před podáním jakéhokoliv léku se měřila doba drenáže barvicí látky z intestina do mesenteria. Poté byly zkoušeny různé léky a měřila se drenáž. Studium výsledků ukázalo, že potencované formy Berberis vulgaris zvyšují lymfatickou drenáž, zatímco odpovídající rostlinná tinktura ji zachovává. 3. a 6. potence zvyšovala drenáž především v intestinu, zatímco 30. potence ji zvyšovala stejnou měrou jak v intestinu, tak v mesenteriu.
Diskutovali jsme zde o výsledcích určitých studií, které se vztahují k účinnosti homeopatických léků. Pro někoho budou výše uvedené studie dostatečným dokladem účinnosti homeopatické léčby, pro jiného nebudou důkazem ničeho. Přestože nejlepším důkazem jsou tisíce pacientů, kterým pomohla homeopatie, existuje velký zájem o pokrok ve výzkumu účinnosti homeopatické medicíny.
Zdroj:
http://www.organon2001.gr/portal/index. ... Itemid=385
, po case neuskodi...
cnice...dnes ma 17nast a odvtedy nemal ziaden problem.
Šamanizmus
Hemi-Sync
Kurzy
News
Site map
SitemapIndex
RSS Feed
